„Upírův polibek“ dokazuje, že Nicolas Cage byl vždy perfektní pro horor |
Horor často funguje nejlépe, když je v příběhu přítomna jasná metafora, která spojuje přehnané prvky zpět s nějakým prvotním lidským strachem, a metafora často dopadne lépe, když všechno v rámu je vytočeno. Upíří polibek není jen příběh o muži sužovaném upírem. Je to příběh o často katastroficky ničivé síle toxické mužskosti a my to víme, protože Cage hraje předupírského Petra se stejnou horečnou a přehnanou energií jako postpírský Peter. Cage si od začátku velmi dobře uvědomuje, že nehraje jen oprávněného blbec. Hraje největšího hlupáka osmdesátých let, chlapa, který vysává yuppie privilegia a sebeuspokojení. Je to tak na nos, že když dorazí vampirické části příběhu, cítíme přirozený sklon sledovat, jak tento chlapík úplně praskne, až do konce doslova běží ulicí a křičí a v ruce má provizorní dřevěný kůl. Sestup funguje, protože Cage chápe, že Peter musí spadnout z velké výšky. Je to představení, které tancuje mezi dvěma extrémy s takovým obratným a působivým opuštěním, které Cageovi tak dobře posloužilo v novějších hororových snahách.
Cageův pocit opuštění a ochota vrhnout se do představení ho činí tak vhodným pro hororové filmy. Stejně jako před ním Bela Lugosi a Christopher Lee, i zde z obrazovky kape pocit odhodlání; protože je tak oddaný, stejně jako my jako diváci. Chcete-li sledovat představení Nicolase Cagea, je koupit si lístek na velmi specifickou jízdu, a až bude po všem, budete mít vždy pocit, že jste byli svědky něčeho, co by žádný jiný herec nedokázal. Upíří polibek je takový.
Matthew Jackson je popkulturní spisovatel a pitomec, jehož práce se mimo jiné objevily ve společnostech Syfy Wire, Mental Floss, Looper, Playboy a Uproxx. Žije v Austinu v Texasu a vždy počítá dny do Vánoc. Najděte ho na Twitteru: @svatebni .
